Odraz politických, hospodářských a společenských změn v poválečné literatuře
Na vývoj české literatury po 2. světové válce mělo velký význam osvobozeni republiky z větší části Sovětskou armádou. V době od konce války až do. konce února 1948 vzrůstalo třídní napětí a rostl odpor dělnické třídy proti vládnoucí buržoazii. Vrcholen těchto nepokojů byl únorový převrat v roce 1948, který znamenal i zásadní obrat ve vývoji české literatury. Nastalo období tzv. budování socialismu a rostlo uvědomění jak národa, tak i spisovatelů. V literatuře se objevila díla se socialistickou tematikou. Ve většině děl z tohoto, období nacházíme pouze dva typy hlavních postav. Hlavní hrdina je bud člověk "vysokých morálních hodnot", zapálený pro socialismus, anebo na straně druhé nepřítel socialismu a vlasti nebezpečný jedinec. Literatura se především zaměřovala na všechny změny, které byly ustaveny po osvobození a jež měly zlepšit život pracujících a svým způsobem, připravily podmínky pro rozvoj socialismu.
Osídlování pohraničí
Po válce se začalo a odsunem Němců z našeho území, a jelikož přes válku v pohraničí byli ve valné většině Němci, zůstávala zde volná místa i celé neobydlené vesnice. Vláda měla zájem na osídlování pohraničí lidmi z vnitrozemí, pro velké plochy zemědělské půdy, které zůstaly ležet ladem. Proto každý, kdo se rozhodl pro pohraničí, mohl si zabrat jakýkoli dům a půdu, kterou stačil sám se svou rodinou obhospadařit. Ale i za tak výhodných podmínek se díky častým incidentům na hranice nikomu nechtělo. Lákalo to pouze bezzemky a ty, kteří neměli co ztratit. Také se do pohraničí vraceli ti, kteří před válkou při zabírání pohraničí utekli do vnitrozemí. I za takových potíží se za čas podařilo obnovit život.
Jedním z nejtypičtějších románů, vyjadřujících atmosféru osídlováni pohraničí, je román Nástup od Václava Řezáče. Román napsal autor po studijním pobytu na Kadaňsku v roce 1951. Děj se odehrává v pohraničí po válce, kdy se noví čeští osídlenci střetávají se zbytky nacistů. V románu se snaží zachytit charaktery lidí a různých společenských vrstev. V rozporech mezi postavami románu vykresluje konflikt celé tehdejší společnosti. V románu se také zabývá nesprávností, odsouzení všech Němců jako celku a německým antifašismem. Pokračováním Nástupu je román Bitva /1954/ který líčí, jak tamější lidé prožívali události Února 1948. Václav Řezáč byl jedním a těch, kdo položili základ poválečné prózy o současnosti. Vstoupil do literatury v první polovině 30. let tvorbou pro mládež /Poplach v Kovářské uličce/. Proslulost si získal psychologickými romány Černé světlo /1940/ Svědek /1942/ a Rozhraní /1944/. Ačkoli vznikaly za okupace, mají výrazně pokrokový, socialisticky obsažný charakter. V době, kdy nebylo možné hovořit otevřeně, vypovídají jeho romány o třídní podstatě člověka.
Kolektivizace venkova
Kolektivizace venkova se do podoby družstev rozvíjela již od června roku 1945, kdy byla půda vyvlastněna nepřátelům a zrádcům a odevzdána zájemcům z řad drobných rolníků. Ovšem i tak zůstávalo 1400 statkářů, kteří vlastnili 20% zemědělské půdy. Proto byl přijat v červenci 1945 zákon o revizi první pozemkové reformy, podle něhož bylo rozparcelováno 447 velkostatků a 1103 statků zbytkových. Lidové demokratické zřízeni tak splnilo požadavek drobných rolníků, aby půda patřila těm kdo, na ni pracují. V plné míře se za zájmy zemědělců postavila i v době sucha v roce 1947, kdy dostali rolníci na návrh komunistů jednorázový příplatek k výkupním cenám z výtěžku, tzv. milionářské dně. Ale ani to nebyl konec a rolníci požadovali znárodnění pozemků nad 50 ha a spekulativní půdy. Na tuto reformu došlo až po Únoru 1948. A poté již nastoupila v plné míře kolektivizace /spojení do družstev, rozorání mezí/, s kterou málokde všichni souhlasili, avšak i ti, kteří se nepřipojili k družstvu, brzy poznali, že je to nezbytné a k družstvu se připojili nebo prodali svoji půdu. Téma socialistické přeměny vesnice se stává určující pro tvorbu Jana Kozáka. Vstoupil do literatury už na prahu 40.let, po osvobození se však věnoval vědecké práci.
Otázkou znárodnění podniků a bojem o charakter republiky se zabýval Jan Otčenášek v románu Plným krokem /1952/. Literární události se stal román Občan Brych /1955/ dramatický obraz událostí, jež vyvrcholily únorem 1948. Drama Brycha je obrazem té části inteligence, která se ve složitém a rozporném období zbavovala předsudků o buržoazní demokracii, aby pochopila skutečný obsah svobody, poslání dělnické třídy v zápase o tuto svobodu, aby pochopila povinnosti a práva občana, rodícího se socialistického státu. Román měl úspěch i v zahraničí.
Jan Otčenášek si získal v české i evropské poválečné literatuře významné postavení. Absolvoval obchodní akademii, pracoval za války jako dělník. Od 50.let se zabýval literaturou. Psal též pro film a televizi. Mimo předchozích svou románů napsal novelu Romeo, Julie a tma /1958/. Proti tendencím zpochybňovat výsledky boje proti fašismu vystoupil v románu Kulhavý Orfeus /1964/, který vypravuje o skupině mladých lidí, bojujících proti fašismu. V románu Když y ráji pršelo /1972/ se učitelka a filozof rozhodnou proměnit zpustlý dům na Šumavě v typicky české vlídné pohostinství. Oba opouštějí Prahu, kde dlouhá léta žili, jelikož si chtějí ověřit, zda jsou schopni sžít se s obyčejnými lidmi, s jejich nadějemi a smutky, mít radost z lásky a porozumění přátel.
Zdeněk Pluhař /nar.1913/
Vystudoval reálku a techniku v Brně. Stal se stavebním inženýrem a pracoval na řadě staveb. Během 2. světové války byl vězněn. Roku 1975 se stal spisovatelem z povolání. V letech 1975-80 pracoval jako dramaturg Filmového studia na Barrandově. Roku 1982 byl jmenován národním umělcem. Mezi jeho hlavní díla patří: Kříže rostou k Pacifiku /1947/, Mraky táhnou nad Savojskem /1949/, Bronzová spirála /1953/ Modré údolí /1954/ aj.