Druhá světová válka a její odezva ve světové a naší literatuře
Reakce literatury na osvobození
Osvobození Československa z nacistické poroby především Rudou armádou za všelidové podpory našich národů hluboce ovlivnilo i literární frontu. V období let 1945-1948 probíhal boj o charakter kultury poválečné republiky. Vedle tvůrců, kteří se ve většině hlásili k revoluční přeměně společnosti, socialistickému umění, nechyběly pokusy jedinců oživovat individualistické pojetí literatury křížením s tehdy módním existencionalismem. Tyto tendence však nezískaly u tvůrčích osobností žádnou podporu.
V politickém zápase o budoucnost republiky, který se rozpoutal v letech 1947-1948, vykrystalizoval boj na literární frontě ve dvě protikladná stanoviska. Šlo o to, zda poválečná literatura má být hluboce stranická, spjatá s revolučním bojem za sociální přeměny, či zda má přetrvat na třídním pojetí.
V konfrontaci s reálnem životem nabývala však vrchu stále zřetelněji koncepce socialisticky orientované literatury, zaštítěné autoritou zkušených tvůrců, jako byli S.K. Neumann, I. Olbracht, V. Nezval, M. Majerová, M. Pujmanavá a Z. Nejedlý. Když došlo v roce 1948 ke komunistickénra převratu, vítězí na ustavujícím sjezdu Svazu československých spisovatelů /4.-6.3. 1949/ koncepce socialistická, politicky se přihlašující k programu tzv. Vítězného února.
Reakce poezie na osvobození
Básnickým letopisem let 1938-1945 jsou knihy veršů S.K. Neumanna: Bezedný rok /1945/ a Zamořená léta /1946/. Obě vyjadřují nesmiřitelný hněv nad zradou Anglie a Francie, které v Mnichově vydaly naši republiku na pospas Hitlerovi. Po osvobození vlasti Rudou armádou se básník vrací znovu ke své sbírce Rudé zpěvy. Obohacuje ji novými verši, v nichž je zachycena od jejich prvního vydání až do vítězství na fašismem situace v naší zemi. Báseň Čest rudé vlajce vyjadřuje hrdost nad bojem našeho národa za osvobození. Dotvořením Rudých zpěvů dovršil S.K. Heumann své životní dílo.
Vědomí dějinného převratu v historii našeho národa i jeho příčin zaznívá z veršů ostatních autorů: F. Šrámek - Rány, růže /1945/, V. Nezval - Historický obraz /1945/, J. Seifert - Přilba hlíny /1945/, F. Halas - V řadě /1948/, V. Závada - Povstání z mrtvých /1946/.
Závažné básnická knihy píše Vladimír Holan První z nich, Dík Sovětskému svazu, vznikla již v polovině května 1945, druhá, Panychida, hned v červnu 1945. Zážitek z osvobození byl tak silný, že se Holan k němu vrací ještě třetí sbírkou Rudoarmějci v roce 1947 a ve sbírce Tobě /1947/.
Na stránkách deníku Práce vyšel Pražský máj od Františka Hrubína, verše o hrdinném boji pražského lidu proti fašismu. Skladba s básnickým cyklem Jobova noc a Řeka Nezapomnění je přihlášením se k nové době, která se před námi z vůle lidu otevřela.
Reakce prózy na osvobození
Nové rysy poválečné prózy předjímá proslulá Reportáž psaná na oprátce od Julia Fučíka, která vyšla posmrtně na podzim 1945. V jejích stopách pak pokračuje kniha povídek Jana Drdy Němá barikáda /1946/ a novela J. Marka - Muži jsou ve tmě /1946/. Širokým společenským záběrem boje proti fašismu a za vítězství lidskosti vynikají romány Marie Pujmanové - Hra s ohněm /1948/ o hrdinném zápase J. Dimitrova a nacisty na lipském procesu a Život proti smrti /1952/, kde jsou zachycena léta nacistické okupace. Kniha povídek Milana Jariše - Oni přijdou /1948/ představuje vážný umělecký pokus zachytit zrod skutečného lidství i za ostnatými dráty koncentračních táborů.
Další romány: K.J. Beneš - Rudá v černé /1947/, V. Kaplický - Ďáblem posedlý /1946/, B. Březovský - Lidé v květnu /1953/, A. Branald - Lazaretní vlak /1946/. V dramatu, jsou významné především hry J.Drdy - Hrátky s čertem a M. Stehlíka Mordová rokle.
Po tzv. Vítězném únoru 1948 následovaly konkrétní činy v kultuře, rozšířila se síť lidových knihoven, škol, masově vznikaly kulturní domy. Na vesnice zajížděly nově vytvořené soubory státního Venkovského divadla. Ve zpřístupnění literárně kulturního dědictví sehrálo závažnou roli založení knižnice Národní knihovna.
Atmosféra prvních poúnorových dní a měsíců se zcela bezprostředně odrazila v poezii. Ta ve svém celku tíhla k tomu, aby vytvořila větší, rozsáhlejší skladebné formy, z nichž poéma je typem nejčastějším. Próza se sice stále většinou zabývala tématem protifašistického boje, ale po Únoru 1948 již vznikají prózy zaměřené na budování nové společnosti. Objevuje se tzv. budovatelský román.
Další spisovatelé: Jan Otčenášek je autorem novely Romeo, Julie a tma /1958/, která je tragédií lásky dvou mladých lidí. Pavla a židovské dívky Ester. Zobrazuje proměnu lidských charakterů a touhu po novém životě. Spisovatel Bohumil Hrabal v novele Ostře sledované vlaky /1965/ vidí v boji proti fašismu nutnost změny společenského řádu.