Literární tvorba ruchovců a lumírovců
Na přelomu 60. a 70.let 19.století Jsou sice májovci stále v plné tvůrci síle, ale postupně se už hlásí ke slovu skupina literátů mladších, narozených kolem roku 1850, kteří dobu bachovského absolutismu prožili jen jako děti. Jsou to především ruchovci a lumírovci.
Ruchovci
Je to skupina autorů, kteří společně vystoupili almanachem Ruch. Ten vyšel v roce 1868 na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu. Ruchovci jsou ovšem jako literární skupina dost iluzorní. Almanach měl asi dvacet přispěvatelů, z nichž zůstalo literatuře věrných jen velmi málo. Vlastně jen tři z autorů Ruchu se stali skutečnými jmény české literatury: redaktor almanachu J. V. Sládek, básník a překladatel Ladislav Quis a autor nejhodnotnější básně almanachu, Husita na Baltu, Svatopluk Čech.
Lumírovci
Literární historie uvádí tuto skupinu jako vrstevníky a do jisté míry oponenty ruchovců. Proti dost fiktivním ruchovcům jsou lumírovci skupinou reálnější o Časopis Lumír, podle něhož je nazýváme, spojoval dosti pevně J. V. Sládka, Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera a díky Sládkově redaktorské obratnosti tato skupina navenek v Lumíru udržela se pohromadě, i když se Vrchlický se Zeyerem nadobro rozešli. Všichni však chtěli dokázat, že má-li náš národ svou vlastní samostatnou kulturu, má právo i na samostatnost politickou. Skutečným oponentem Lumíru se stala skupina, která se utvořila kolem časopisu Osvěta, založeného prozaikem a kritikem Václavem Vlčkem.