Česká proletářská poezie 20. a 30.let 20.století
Proletářské umění v vzniklo pod vlivem VŘSR a sovětské, poezie a rovněž v důsledku domácí tradice, kde navazuje na sociální motivy v básních, např. Jana Nerudy, Petra Bezruče, Antonína Macka. Tvůrci proletářské poezie a tím i proletářského umění byli Jiří Wolker, Zdeněk Nejedlý, Karel Teige. Teorie proletářského umění vznikla v roce 1922 kdy Jiří Wolker uskutečnil přednášku "Proletářské umění", která byla otištěna v časopise Var.
Rysy proletářského umění: třídní, proletářské, komunistické, revoluční, kolektivní, optimistické a tendenční. Cílem proletářského umění bylo, dívat se na svět očima proletariátu, vyjadřovat se jako příslušník proletariátu, hájit jeho zájmy.
Éra proletářské poezie končila v polovině 20.let a básnická činnost jejich tvůrců vedla pak většinou jinam. Proletářská poezie představovala významnou etapu vývoje čs. básnictví, a to jednak samotnou tématikou, která byla nová a naléhavě současná, ale pak i novými pohledy na život člověka v jeho sociálním začlenění a jeho touhu revolučně přeměnit svět
Ostatní představitelé proletářské poezie
V naší proletářské poezii můžeme rozlišit linii wolkerowskou a neumannovskou. Wolkerowská linie se vyznačovala jasnou a prostou poezií, která se blíží k lidové písni a jež se opírá často o příběhy - sociální balady. Linie neumannovská je charakterizována deklarativností, naléhavostí, manifestačností.