Lidová slovesnost
Těžištěm, je ústní lidová slovesnost. Lidová slovesnost se stala nositelem celonárodní, tvořivosti, byly v ní vytvořeny největší literární hodnoty doby /např. v době temna/. Ústní lidová slovesnost je dokladem nadáni a moudrosti prostého člověka, lásky a víry v lepší budoucnost. Na ÚLS navazuje národní obrození /čelakovský, Němcová, Erben/. ÚLS je určena lidovým vrstvám a z nich také vychází. Znaky ústní lidové slovesnosti: anonymita /autor je neznámý/, kolektivismus, ústní tradování /např. z generace na generaci/.
Ve středověku to byla např. legenda - životopis světce, opírající se částečně o zachované údaje z jeho života, většinou však a ústní tradici, zveličující události jeho života a spojenou s vírou a zázraky, V českém národním prostředí legendy staroslověnské, latinské i staročeské. Jako žánr byla legenda typická pro období nadvlády latinské církve} do českého písemnictví se dostává v době pobělohorské v podobě dramatu /jezuitské školské drama, lidové hry/, Z ústní lidové slovesnosti čerpaly i dobové kroniky, např. Kronika Kosmova, Dalimilova /pověsti, báje/.
Folklor - vznikl dávno před písemnými památkami, žije i po vytvoření písemných, památek, které byly nedostupné širokým vrstvám. Ústní lidovou slovesnost vytvářel lid venkovský i městský} větší význam má lid venkovský - díky písni přecházela jeho tvorba jako živé kulturní dědictví do obrození. Lid městský tvořil slovesnost pololidovou, kramářské písně, písmácké paměti /opisovatelé/ a interludia /krátké hry/.
Lidová píseň - není znám její autor, dochovávají se v ústním podání; kompozice je jednoduchá, pravidelně uspořádaná, verše jsou rýmované; obsahem je robota, láska, vojna, příroda} sociální písně zobrazují těžký život nevolníka, někdy se lid brání satirou.
Pohádka - vztahy mezi lidmi jsou zobrazeny realisticky, promlouvá z nich sebevědomí prostého člověka, lidový optimismus /šťastné konce/, fantastické prvky.
Balada - lyricko-epická báseň a pochmurným dějem, končí tragicky, fantastické prvky, náměty ze života, z duchovního námětu se ztrácí mytický charakter.
Pověst - smyšlené vyprávění, jež má však pravdivý základ, pronikaly sem motivy z proroctví, látky sahaly do minulosti /Brunclík/, ale i do současnosti.
Drama - původně pololidové, lid si je přizpůsobil; vyvíjí se v souvislosti s venkovskými divadly šlechty; loutkové hry se objevují v polovině 17.století, nejvýznamnější loutkář byl Matěj Kopecký.
Lidová slovesnost za husitství
Při ideové přípravě revolučního hnutí se mezi učenci uplatnila latina, tvorba užívající češtiny působila přímo na lid, proto se užívalo slovesných, útvarů s živým slovem - kázání a písně.
Kázání - rychle odpovídalo na aktuální otázky a působilo na vlastenectví měšťanstva.
Píseň - projevila se v ní lidová tvořivost, lid se zúčastňoval přímo literárního života, neboť se píseň tradovala jako slovesnost ústní.
Lidová slovesnost za doby pobělohorské
Náměty oficiální literatury jsou upravovány podle lidových představ: Hra o sv. Dorotě /vyjádřeno lidové cítění/. Rakovnická vánoční hra, útočné pololidové skladby /Žalm lhající města Prahy/, jezuitské školské drama.
Národní obrození
Byl vyjadřován zájem o český jazyk, čeština má být v úřadech, píší se "obrany" /např. Balbín, Thám/.