Historická próza v české literatuře
Historický námět v české literatuře se objevoval již, na počátku českého národního obrazení. K obrozencům, kteří se věnovali historické problematice, patřili: Václav Thám, K.H. Mácha, J.K. Tyl, V.K. Klicpera aj.
Václav Thám /1765-1816/
Je autorem 51 divadelních her s historickým námětem, z nichž většina se nedochovala: Břetislav a Jitka /1785/, Vlasta a Šárka /1788/, Kutnohorští havíři /1790/, Švédská vojna v Čechách /1792/.
Václav Kliment Klicpera /1792 1859/
Zpracovával také historickou látku. Ze starých pověstí českých čerpají jeho rytířské hry Blaník /1813/, Loketský zvon /1822/, Božena /1828/, Jan za chrta dán /1829/. Za nejlepší tragédii své doby byla pokládána jeho historická hra Soběslav selské kníže /1839/. Po vzorci W. Scotta se; pokusil také o historickou prózu. V povídce Točník /1829/ vylíčil postavu krále Václava IV. K historické próze se Klicpera znovu vrátil na konci života: Příchod Karla IV. do Čech /1855/, Karel IV, před Frankensteinem /1856/, Král Jan Slepý /1858/.
Česká historická próza se v období romantismu nemohla plně rozvinout. Způsobila to mimo jiné předčasná smrt K.H. Máchy i poněkud zvláštní charakter naší literatury. Mácha /1810-1836/ se chystal napsat čtyřdílný historický román Kat z doby Václava IV., z něhož byla otištěna jako samostatná povídka pouze první kapitola pod názvem Křivoklad /1834/. O oblibě historických látek svědčí také zlomky nedochovaných dramat: Bratři, Král Fridrich, Boleslav a Bratrovrah.
Také Josef Kajetán Tyl /1808-1856/ vedle próz ze současnosti napsal i několik povídek a historickými náměty: Dekret kutnohorský /1841/, Braniboři v Čechách /1847/, Rozina Ruthardova /1839/. Tyl je autorem řady historických divadelních her, které měly ve své době značný význam: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři /1848/, Jan Hus /1848/, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové /1849/, Žižka z Trocnova /1849/> Měštané a študenti /1850/ a Staré Město a Malá Strana /1851/.
Další autoři romantické historické prózy
Jan z Hvězdy /1803-1853/
Povídky: Jarohněv z Hrádku /1843/ a Mastičkář /1845/, romány: Templáři v Čechách /1843/ a Přivitan, kmet staropražský /1855/.
Josef Svátek /1835-1897/
Romány: Pražský kat /1876/, Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze /1886-1889/, Pád rodu Smiřických /1893/ aj.
Josef Jiří Kolár /1812-1896/:
Román: Pekla zplozenci /1862/, Jan Bohumil Janda Cidlinský /1841-1875/: tří dílný románový cyklus husitské Pod Vyšehradem /1869/, Anna Městečka /1870/ a Boček /1871/.
Václav Vlček/1839-1908/
Romány a povídky: Ve jménu božím /1866/, Jan Pašek z Vratu /1869/, Paní Lichnická /1870/, Ctibor Hlava /1871/, Jan Švehla /1873/, Hvězda z Vicemilic /1874/.
V souladu s celkovým vývojem literatury se vyvíjela historická beletrie ve 2.polovině 19.století od historismu romantického k realistickému. K trojici nejvýznamnějších autorů historické prózy patřili: Václav Beneš Třebízský, Alois Jirásek a Zikmund Winter.
Vyvrcholením realistické historické prózy v české literatuře je rozsáhlé dílo Aloise Jiráska. Jeho prozaická dramatická tvorba se zaměřuje k významným obdobím České minulosti, k době husitské, pobělohorské a období národního obražení.
Autoři historické prózy období mezi dvěma světovými válkami
Jaroslav Durych /1886-1962/
Bloudění /1929/, Rekviem /1930/, Masopust /1938/.
Leontýna Mašínová /1882-1975/
Milič z Kroměříže /1926/, Hořící sloup /1936/, Mladá léta Jan Amose /1957/, Do labyrintu světa /1958/, Planoucí pochodeň /1961/.
JiřL Mařánek /1891-1959/
Barbar Vok /1938/, Romance o Závišovi /1940/, Petr kajícník /1942/, Píseň hrdinného života /1952/.
Autoři historické prózy po 2. světové válce
Václav Kapličky /1895-1982/
Soustředil svou pozornost k selským rebeliím za protireformace v románech Čtveráci /1952/, Železná koruna /1954/, Smršť /1955/, Rekruti /1956/ a Zaťatá pěst /1939/. K jeho umělecky nejpůsobivějším historickým románům patří Kladivo na čarodějnice /1963/, zachycující atmosféru čarodějnických procesu na severní Moravě v době pobělohorské. Problematikou rodných jižních Čech se zabývá v románech Kraj kalicha /1945/ a Táborská republika /1969/. Další romány: Nalezeno právem /1971/, Kainovo znamení /1975/, Škůdce zemský Jiří Kopidlanský /1976/, Veliké theatrum /1977/, Kdo s koho /1979/, Život alchymistův /1980/
Vladimír Neff /1909-1983/
Jeho prvním historickým románem je příběh z přelomu 13. a 14. století Srpnovští páni /1953/, líčící zápas mezi českým králem a šlechtou. Základním dílem je románové pentalogie o vzestupu a pádu podnikatelských rodin Nedobylů a Bornů: Sňatky z rozumu /l957/, Císařské fialky /1958/, Zlá krev /1959/, Veselá vdova /1961/, Královsky vozataj /1963/. Do rudolfínské doby situoval děj své fiktivní historické trilogie Královny nemají nohy /1973/, Prsten Borgiů /1975/ a Krásná čarodějka /1980/.
Miloš Václav Kratochvíl /1904-1984/
První historický román Osaměly rváč /1941/ spadá do doby předbělohorské. Po druhé světové válce se vrací k době předhusitské a husitské v románech Král obléká halenu /1945/, který vypravuje a Václavu IV., Pochodeň /1950/ a Mistr Jan /1951/, zpracovávající problematiku Jana Husa. Další práce: Lásky královské /1973/, Dobrá kočka, která nemlsá /1970/, Matyášův meč /1971/, Evropa tančila valčík /1974/, Evropa v zákopech /1977/, Život Jana Amose /1975/, Národ sobě /1983/.
Bohumil Říha /nar.1907/
Je autorem trilogie z doby Jiřího z Poděbrad: Přede mnou poklekni /1971/, Čekání na krále /1977/, A zbyl jen meč /1978/.
František Kožík /nar.1909/
Napsal řadu životopisných románů o historických osobnostech: Největší z pierotů /1939/, Básník neumírá /1940/, Josef Mánes /1955/, Rytíř smutné postavy /1958/, Pouta věrnosti /1971/, Kronika života a vlády Karla IV. /1981/.