Próza s tematikou českého venkova
Celé 19.století je literatura spjata s duchem boje proti rakousko-uherské nadvládě. Proto také příčiny mimořádného zájmu o venkovskou prózu můžeme hledat právě ve společenské oblasti. Prakticky nesamostatný národ hledal pro svůj zápas oporu v literatuře z venkova. Venkovský život nabízel více zajímavých a hlavně českých uměleckých, zpracování. Psalo se hodně o venkovské problematice, svou úlohu zde hrála i ta skutečnost, že většina básníků byla právě z venkova. Vesnice, po celé 19.století doplňovala a rozmnožovala české obyvatelstvo ve městech.
Realisté píšící o vesnici měli vesměs své oblasti, které zpracovávali. Vedla je k tomu nejen nutnost znalosti popisovaných míst, ale i osobní citový vztah.
Antal Stašek /1843-1931/
Vlastním jménem Antonín Zeman. Narodil se v Podkrkonoší a pocházel ze selského rodu. Studoval v Krakově a práva v Praze, Jako advokát působil na různých místech, dva roky žil v Rusku jako vychovatel. Od konce 70.let 19.století působil jako advokát v Semilech. Cesto hájil zájmy chudých bezplatně. Později se přestěhoval do Prahy, kde spolu se synem I. Olbrachtem a Helenou Malířovou obýval vilu v Krči.
Psal povídky a romány, nejúspěšnější z prostředí Semilská, které dokonale znal. Vydal cyklus povídek Blouznivci našich hor, ve kterém ukazuje, jak lidé tíhnou ke spiritismu, jehož příčinou je hlavně sociální nerovnost. Staškův první román Nedokončený obraz řeší vztah lidu a inteligence. Sociální román V temných vírech zachytil stávku ve Svárově v roce 1870.
Staškovým největším dílem je román O ševci Matoušovi a jeho přátelích. Ukázal v něm člověka nespokojeného, který svůj odpor k náboženství dává najevo. Zachycuje rok 1848 na Semilsku, kdy horalé jedou na pomoc Praze. Po návratu jsou stíháni policií, protože šíří na Semilsku názory Marxe a Engelse. Odchází za hranice, aby bojoval za uskutečnění své myšlenky. Hrdina je z řad prostých lidí, kteří jsou odhodláni bojovat proti kapitalismu.
Ostatní autoři kriticko-realistické vesnické prózy
Josef Holeček /1853-1929/
Autor dvanáctisvazkového románového cyklu o Jihočeské vesnici Naši /1898-930/.
Jan Kerben /1857-1936/
Vydavatel listu Čas, Náměty svých próz čerpal ze Slovácka: Moravské obrázky /1889/, Slovácké děti /1890/, Do třetího a čtvrtého pokolení /1889-1892/.
Alois Mrštík /1861-1925/
V Roku na vsi /1903-1904/, který napsal s společně bratrem Vilémem, zobrazil život na moravské vesnici v rámci církevního roku.
Karel Klostermann /1848-1923/
Zaměřoval se na oblast Šumavy a jižních: Ze světa lesních samot /1892/, V ráji šumavském /1893/, Skláři /1896/, Mlhy na Blatech /1909/.
Jindřich Šimon Baar /1869-1925/
Literárně je spjat s Chodskem: Jan Cimbura /1908/, trilogie: Paní komisařka /1923/, Osmačtyřicátníci /1924/, Lůsy /1925/.
Autoři vesnické prózy po 2. světové válce
Jan Kozák /nar. 1921/
Ve společensky angažovaných dílech zobrazil proces kolektivizace východoslovenské vesnice. Novela Mariana Radvaková /1962/ zachycuje citové obrození mladé ženy z poválečné vesnice, která v sobě nalezla dostatek síly, aby překonala staré předsudky a konvence. V románu Silná ruka /1966/ zobrazil proces kolektivizace vesnice se všemi jeho dobovými omyly a chybami. K tomuto tematickému okruhu se vrací v románu Čapí hnízdo /1976/. Román Svatý Michal /1971/ zachycuje slovenskou vesnici v období rozkvětu kolektivní práce, proto jsou tu společenské a politické konflikty řešeny už smírně a s humorným nadhledem.
Bohumil Říha /nar. 1907/
Od počátku 50. let se ve svých prózách obrací k dospělému čtenáři a látkově v nich čerpá z venkovského prostředí. Osídlování pohraničí lidmi z venkova je tématem románu Země dokořán /1950/. Široce koncipován je román Dvě jara /1952/, první česká próza o kolektivizaci vesnice. Dvoudílný román Venkovan /1955,1958/ zachycuje téměř kronikářsko-dokumentaristicky život několika generací cihlářských dělnílků, čeledínů i drobných rolníků. Také v pozdějším románu Doktor Meluzin /1973/ vychází autor z důvěrných znalostí českého venkova, ústředním motivem však jsou osudy intelektuála po roce 1968.
Jan Kostrhun /nar. 1942/
Jeho tvorba, je situována na jihomoravskou vesnici. Je autorem románů Černá ovce /1974/, Pytláci /1977/ a povídkového souboru Houpací kůň /1975/. Vrcholem Kostrhunova díle je novela Vinobraní /1979/.