Literatura doby pobělohorské
Charakteristika doby
Rozpory uvnitř české společnosti nabyly podoby boje o moc ve státě a vyústily v roce 1618 v odboj české nekatolické šlechty proti vládnoucí habsburské dynastii. Stavovské povstání však bylo bitvou na Bílé hoře /1620/ poraženo a tato porážka měla katastrofální následky pro celý další vývoj českého národa.
Obnoveným zřízením zemským /1627/ byli ze země vyhnáni nekatolíci, mezi nimiž byla drtivá většina tehdejších vzdělanců a literátů. Habsburkové neobyčejně posílili svou moc: bylo jim přiznáno dědičné právo na trůn, bylo dovoleno pouze katolické náboženství, došlo ke zrovnoprávnění češtiny s němčinou, česká literatura, pokud se vůbec rozvíjí, žije na cizí půdě v emigraci.
V literárním vývoji jsou předělem 60.léta 17.století. V první fázi doznává starší literární tradice v dílech emigrantů /vrcholem je tvorba Komenského/. Ve druhé fázi se trhá souvislost s předbělohorskou kulturou. Těžiště literárního života představuje slovesnost lidová a pololidová, na niž nedosáhli držitelé moci žádoucího vlivu.
Emigranti se uchylovali do Německa, na Slovensko a do Polska. Nejvzdělanější příslušníci emigrace v Německu se snažili ve své tvorbě hájit předbělohorské poměry /Pavel Stránský, Pavel Skála ze Zhoře/, jiní pěstovali vcelku neplodnou náboženskou polemiku. Pavel Stránský ze Zapské Stránky /1583-1657/ jako nekatolík emigroval v roce 1627 a stal se profesorem gymnázia v Toruni. Pro informaci ciziny napsal pozoruhodnou latinskou knihu O státě českém /1534/, v němž shrnul mnoho cenných údajů o dějinách i o hospodářském, společenském, právním a kulturním životě Českého království. Český protestantský historik Pavel Skála ze Zhoře /1583-1640/ je autorem desetisvazkové Historie církevní. Evropského jména nabyli čeští emigranti - hudebníci: Stamic, Bendové, Vraničtí, Mysliveček, Rejcha, jakož i malíři V. Hollar a J. Kupecký.
Relativní možnost působení na literaturu českých zemí měla ještě nejspíše emigrace směřující na Slovensko. Většinou však splývala se slovenským prostředím, jako např. Jiří Třanovský /1592 až 1637/, pocházející z Těšína. Jeho proslulý kancionál Cithara sanctorum /Citara svatých/, vydaná roku 1636 v Levoči, se dočkal více než sta vydání a stal se součástí slovenské literatury. Nejlépe byla organizována bratrská emigrace v Polsku, kde bylo jejím hlavním střediskem Lešno. Tam také rozvinul svou činnost Komenský, největší postava naší pobělohorské, emigrantské literatury a vědy.