Vývoj české prózy mezi dvěma světovými válkami

Próza 30.let se podílela na společenském zápase, o jehož třídní povaze nemohlo byt pochyb. Trvalé nebezpečí fašismu, které se stupňuje po nacistickém vítězství v sousedním Německu, vytvářelo klima ohrožení a mobilizovalo k obraně základních lidských práv. Zájem socialismu a zájem národa se stále více ztotožňovaly /společenská angažovanost literatury/. Dochází k rozmachu prózy, která je vnitřně bohatá a má několik společenských rysů: společenská angažovanost, důraz na poznávací stránku, tendence k románům a románovým cyklům, vysoká kultura jazyková, sklon k psychologii a baladické stylizaci, ruch panoval i v literární kritice.