Stanislav Kostka Neumann /1875-1947/

Český básník, publicista, prozaik, literární a výtvarný kritik, tvůrce české sociální poezie.

Své mládí prožil S.K. Neumann na Žižkovš v rodinné vile. Studoval na gymnáziu a abchodní akademii. V roce 1894 byl účastníkem soudního procesu s Omladinou. Za první světové války bojoval na frontě, kam odešel v roce 1915 v Moravy, kde tehdy žil. V roce 1921 vstoupil do KSČ, v níž setrval celý život.

Byl básníkem složitého vývoje, v němž můžeme rozlišit tyto etapy:

1/ Symbolismus /Jsem apoštol nového žití/

2/ Anarchismus /Sen o zástupu zoufajících/

3/ Podstata přírody /Kniha lesů vod a strání/

4/ Oslava moderní technické civilizace /Nové zpěvy/

5/ Proletářská poezie /Rudé zpěvy/

6/ Intimní zážitky /Láska/

7/ Filozoficky a politicky laděné verše /Sonáta horizontálního života/

8/ Reakce na okupaci /Bezedný rok, Zamořená léta/

Ve 20.letech se věnoval proletářským veršům. V této době napsal Rudé zpěvy /1923/, obsahující verše bojující, apelující a oslavujíci revoluci. Ve sbírce Srdce a mračna /1935/ vyjádřil lásku k SSSR. Sonáta horizontálního života /1937/ sleduje společenské dění a reaguje na dramatické události. Je komponována podobně jako sonáta - má čtyři věty: Materialismus, Kontinenty, Španělsko, Doma.

Ostatní práce: Francouzská revoluce, Dějiny ženy, Válčení civilistovo, At žije život.