Antonín Sova /1864-1928/

Pocházel z učitelské rodiny, chtěl být právníkem, nemohl dostudovat. Pracoval jako úředník, psal 40 let pod vlivem všech směrů kromě naturalismu. Byl to jemný člověk, nikomu nechtěl ublížit, nakonec onemocněl a nemohl chodit. Uměl výborně naznačit a popsat náladu.

Dílo

Květy intimních nálad

Z mého kraje

Soucit i vzdor

Jedná se převážně o přírodní lyriku, do níž se rovněž vtiskovaly autorovy subjektivní nálady a dojmy. Patří k trvalým hodnotám české poezie.

Zlomená duše - autobiografickou formou líčené příběhy a scény z hrdinova života slouží vlastně k vyslovení protispolečenského postoje a pocitu mladá generace. Vyznívala jako pamfleticky vyhrocená invektiva vůči společnosti.

Vybouřené smutky - tato sbírka byla vyjádřením definitivního rozchodu s fádní a bezduchou společností a sledovala další osudy, horské pocity a marné vidiny osamělé a zklamané bytosti.

Ještě jednou se vrátíme - vrchol tvorby.

Lyrika lásky a života - vytvořil lyriku silného dramatického napětí a hlubokého citového obsahu.

Zápasy a osudy - hlavním tématem se stále více stávalo hledání nadosobních hodnot etických a společenských. Do popředí pronikal také básníkův vztah k vlasti.

Zpěvy domova - sbírka, odpor k nelidskosti války, rozechvělá otázkami po osudu národa a jeho budoucnosti.