Jakub Arbes /1840-1914/

Od májovců se liší svými uměleckými vzory, ale spojuje jej s nimi láska k Máchovi a vztah k Nerudovi. Narodil se na Smíchově, vystudoval reálku, později nastoupil literární dráhu. Byl redaktorem Klasu, Národních listů, byl vězněn. Po návratu z vězení působil jako samostatný spisovatel. Je tvůrcem romaneta /malý rozsah, dramatický a dobrodružný děj, rozpor mezi tajemnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením/. Nejznámější romaneta: Ďábel na skřipci, Sivooký démon, Zázračná madona, Poslední dnové lidstva, Svatý Xavenus, Etiopská lilie, Ukřižovaná, Newtonův mozek.

V 80. letech napsal několik sociálních románů, v nichž projevil zájem o dělnické hnutí a revoluci. Prvním románem s touto tematikou jsou Kandidáti existence, kde popisuje dělnické bouře v Brně, vypráví zde a osudech českých spisovatelů, ukazuje zkušenosti po vypovězení z redakce Národních listů. Další z této oblasti, Štrajchpudlíci, jsou románovou kronikou pražského dělnictva, Mesiáš a Moderní upíři kritizují soudobý společenský život. Napsal také mnoho studii, v nichž se zabývá duševním životem českých a světových umělců. Zvláštní pozornost věnuje Máchovi a Sabinovi.