Karel Václav Rais /1859-1926/
Narodil se v chudé rodině drobného dělníka a tkalce v Lázních Bělohrad. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně a v roce 1877 začal učit v Trhové Kamenici v Železných horách. Později přešel na nové učitelské místo v Hlinsku a v roce 1887 do Prahy, kde zůstal natrvalo jako ředitel měšťanské školy na Vinohradech.
Psal povídky a romány. V povídkách ukázal velmi pravdivý obraz vesnice. Proto byl také nazýván kronikářem, české vesnice. Rais pokračoval v tradicích V. Hálka. Neřeší problémy souladem přírody a lidí, ale dospívá k názoru, že vztahy mezi lidmi jsou určovány touhou po majetku.
V 90.letech 19.století v rychlém sledu za sebou vychází celá řada jeho povídek, sestavených do několika knižních souborů /Výminkáři, Horské kořeny, Potměchut, Rodiče a děti/. Nejvíce ho vzrušovaly a dojmaly osudy těch, kteří se mohli nejméně bránit, dětí a starých lidí.
Romány
Zapadlí vlastenci /1894/ - děj se odehrává ve 40. letech 19* století v podhůří Krkonoš. Rais v něm vyslovil dík všem neznámým učitelům a kněžím, kteří na vesnici šířili národní uvědomění a kulturu vůbec.
Západ /1898/ - odehrává se v horské vesnici na Českomoravské vysočině, Studenci. Ústřední postavou je starý 90 letý farář Kalous, který věrně slouží svým farníkům.
O ztraceném ševci /1920/ - poslední román, odehrávající se v Podkrkonoší v době, kdy pod vlivem německého kapitálu se zde rozvíjí textilní průmysl. To s sebou přináší sociální a národnostní útlak. Hlavní postavou je bojácný a slabý člověk, který ustupuje ve všem své ženě, poněmčuje se z nedostatku odvahy a energie.
Další díla
Pantáta Bezoušek, Kalibův zločin /příběh muže, který je nevěrou své ženy dohnán ke zločinu/. V povídkách nechce Rais pouze kritizovat, ale i vychovávat příklady dobrých lidí.