František Xaver Šalda
Narodil se 22.12.1867 v Liberci jako syn poštovního, úředníka. Po studiích na akademickém gymnázia v Praze byl posluchačem právnické fakulty Karlovy univerzity. Záhy však studia opustil a stal se literárním kritikem.
Přispíval kritikami, články a studiemi do mnoha časopisů, např. Lumíra, Literárních listu, Rozhledů aj. V letech 1894-1908 spolupracoval v redakci Ottova slovníku naučného. Od roku 1928 vydával Zápisník, zvláštní typ časopisu, vyplněného jen vlastními pracemi, kritikami, statěmi a poznámkami k soudobé situaci literatury, kultury a společnosti.
F.X. Šalda je vedoucí osobnosti literární generací 90.let 19.století. Jeho kritické dílo ztělesňuje v české literatuře nové pojetí kritiky, kterou Šalda chápal jako samostatná tvorba rovnocená ostatní umělecké činnosti.
Celým Šaldovým dílem prochází neustálá snaha vyrovnat protiklad mezi osobně prožitým, subjektivním základem kritického soudu, a mezi jeho obecně platným poznávacím dosahem.
Šalda debutoval v 80.letech 19.století verši psanými v duchu pozdního parnasismu. Své názory formuloval v esejích, z nichž v roce 1905 vznikla kniha Boje o zítřek. V roce 1917 vydává román Loutky a dělníci boží. Povídkou Analýza v roce 1891 uplatnil impresionisticko-symbolickou metodu zobrazení. V poválečné atmosféře vznikla dramata Zástupové /1921/ a Dítě /1923/.
Ostatní literárně kritické práce: Mladé zápasy, Duše a dílo, O nejmladší poezii české.
F.X. Šalda umírá v Praze dne 4.4.1937 na následky choroby.