František Hrubín /1910-1971/
Vystudoval gymnázium v Praze a pak pracoval v Městské knihovně. Do poezie si Hrubín přinesl nejen halasovský smutek a jeho úzkost, ale i jeho víru v kladné hodnoty života. Válečná poezie, již zčásti vydal až po osvobození v prvním díle triptychové sbírky Chléb a ocelí, vlastně pokračuje v Jobově noci a v Hirošimě, vyznívajících jako protest poníženého lidství v rozmachu civilizační éry. K nim se přimyká i báseň Proměna. Tam se prolíná nálada všedního dne s alegorickými osudy Daidala a Ikara.