Svatopluk Čech /1846-1908/
Narodil se v Ostředku u Benešova v rodině hospodářského správce na místním statku. Vystudoval v Litoměřicích a v Praze, krátkou dobu byl právním koncipientem ve Slaném a později v Praze, nakonec se však věnoval výhradně literatuře. Podnikl několik cest do zahraničí, význam pro jeho literární tvorbu měly především cesty na Kavkaz, do Chorvatska a do Dánska.
První Čechovy verše jsou z konce 60.let, skutečným vstupem do literatury je však teprve báseň Husita na Baltu, otištěná v almanachu Ruch z roku 1868. Čech v ní vzpomíná minulé velikosti českého národa, vytváří mohutnou představu valícího se husitského vojska. Neklid a vření doby jsou podstatou alegorických básní Evropa a Slavie.
Životní zkušenosti Svatopluka Čecha, ze života české vesnice jsou uloženy do několika prací. Je to především cyklus Ve stínu lípy. Dramatičtější je známá báseň Lešetínský kovář.
Některé Čechovy básně zasahovaly bezprostředně do politických bojů 80. a 90.let 19.století. To platí pro sbírky politické lyriky Jitřní písně i Nové písně. Zvláštní místo v Čechově politické poezii zaujímají Písně otroka. Je to obsáhlá alegorie, s jižní scenérií.
Protiváhou těchto vysoce patetických prací jsou Čechovy satiry a humoresky. Ve veršovaných báchorkách Petrklíče, Hanuman aj. Čech zesměšňuje nemoci soudobé společnosti. Ještě většího úspěchu něž veršovanými satirami dosáhl dvěma satirickými prózami Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do. XV.století.
Z dalších Čechových: próz má pro poznání autora význam především autobiografická práce Druhý květ a nevelká povídka Jestřáb kontra Hrdlička.