Julius Zeyer /1841-1901/

Zeyer je pražský rodák. Narodil se v bohaté patricijské rodině, v níž se udržovala tradice německo-francouzského původu. Jak mohl, odjížděl z Čech na dlouhé cesty do ciziny. Byl vychovatelem v Rusku, pobyl v Německu, Švédsku i Itálii, navštívil Řecko, Turecko, Španělsko a Tunis.

První větší Zeyerovou prací je historický román Ondřej Černyšev, příběh z ruského prostředí z konce 18.století. Dále je to příběh z rytířského světa staré Francie Román o věrném přátelství Amise a Amila. Z české minulosti, z národních mýtů a pověstí vyrůstají epická báseň Vyšehrad a veliký epos Karolinská epopeja.

V 90.letech 19.století se především v próze výrazně projevuje Zeyerova myšlenková krize. Jejím uměleckým výrazem je román Jan Maria Plojhar. Zeyerova deziluze nejen ze života společenského a národního, ale i ze života vůbec, vrcholí v románě Dům u tonoucí hvězdy.

Zeyer velmi přesně reagoval na základní společenské problémy a žil jimi.