Josef Václav Sládek /1845-1912/
Byl především lyrikem, v menší míře i epikem. Vědomě zaměřil některé sbírky své poezie kdětskému čtenáři. Byl i prozaikem, fejetonistou, i když tento druh jeho tvorby stájí více méně na pokraji jeho díla. Významná je jeho činnost překladatelská.
Narodil se ve Zbirohu v rodině zednického mistra. Po maturitě na akademickém gymnáziu začal studovat přírodní vědy a matematiku, současně však i cizí jazyky a literaturu a snažil se o vlastní literární činnost. Byl redaktorem almanachu Ruch. V 60.letech 19.století psal Sládek kromě písniček i vlastenecké verše. Překonat je bylo cílem Sládkovy americké cesty. V Americe se Sládek živil jako redaktor českých novin, jako učitel, pracoval na farmách i na stavbě železnice. Zkušenosti tohoto druhu uložil do básně Na hrobech indiánských.
Po návratu z Ameriky vstoupil Sládek do redakce Národních listů, po letech se stal profesorem angličtiny. Víc než dvacet let řídil časopis Lumír.
Ve své básnické tvorbě se Sládek omezil na základní situace lidského života. Vyslovuje se stručně a střídmě, ale vždy výstižně. Tak. je tomu ve sbírce Světlou stopou i jinde. Sládek se stylizuje do postavy pracujícího rolníka, jako ve sbírce Selské písně a České znělky. Láska k lidovým postavám ho vede až ke sbírkám ohlasového rázu, jako například Starosvětské písničky a jiné písně. Nachází uznalá slova i pro továrního dělníka a soucítí s ním.
Sládek dokázal, že je možno psát pro děti básně umělecky cenné. Nejlepší své verše tohoto druhu shrnul do sbírek Zlatý máj a Zvony a zvonky.
Sládek právě tak jako Vrchlický věnoval mnoho úsilí překladům, orientoval se v nich téměř výlučně na anglosaský kulturní svět. Největším jeho překladatelským dílem je převod 32 Shakespearových dramat.