Jaroslav Vrchlický /1853-1912/
Básník, geniální překladatel, dramatik, literární kritik a konečně i prozaik a autor románu. Narodil se v Lounech v rodině nepříliš úspěšného obchodníka, svá dětská léta však ponejvíc prožil v Ovčárech u Kolína u strýce faráře. Po studiu na gymnáziu v Praze a v Klatovech vystudoval filozofickou fakultu a na to rok strávil v Itálii jaká vychovatel ve šlechtické rodině. Po návratu se stal tajemníkem české techniky a posléze profesorem srovnávacích dějin literárních na pražské univerzitě. Byl zvolen členem České akademie nauk.
První Vrchlického knížkou byly překlady veršů Viktora Huga roku 1874. Skutečně osobitý básnický výraz ve Vrchlického verších nacházíme však až po návratu z Itálie. Vrchlického silně ovlivňuje rytmus jeho života, střídání období pohody a životního: štěstí s obdobími zoufalství a nevíry v život. Tento rytmus se projevuje především ve sbírkách intimní lyriky. O podrytých životních jistotách nejzřetelněji vypovídá sbírka Okna v bouři. Později Vrchlický opět dosahuje rovnováhy a mužné vyrovnanosti, svědčí o tom např. pozdní Strom života.
Rytmus básníkova života se však odráží i v jeho epice. Osou Vrchlického epiky je velký historický cyklus nazvaný Zlomky epopeje. Součástí cyklu jsou i básně s českou tematikou /Šárka, Legenda o sv. Prokopu aj./. České náměty mají i Selské balady, které zaujímají ve Vrchlického díle dost zvláštní postavení.
Vrchlického původní básnickou tvorbu provázejí od počátku do konce překlady. Překládané dílo posloužilo nejednou i jako inspirace pro vlastní tvorbu. Vrchlický psal i prózu, literární kritiky a dramata. Z těch dosud nepozbyla svěžesti veselohra Noc na Karlštejně a mohutná dramatická trilogie s antickým námětem o zničující sile lásky a nenávisti Hippodamie.
Vrchlického dílo je neobyčejné svým rozsahem i charakterem. Proto bylo středem zájmu české literární kritiky, která se však ve svých soudech vzájemně, značně lišila.