Doba Blahoslavova
Rozkvět měšťanské literatury upadá do doby od 30.let 16.století do 20.let 17.století. V něm rozeznáváme dvě vývojové fáze: dobu Blahoslavovu a Veleslavínovu. V první z nich literární tvorba užívá současně latiny i češtiny. Latinsky se skládaly ponejvíce příležitostné básně. Zatímco latinská tvorba stagnovala, česká literatura se dále rozvíjela. V popředí stojí próza s náměty historickými a zeměpisnými, objevují se i práce jazykovědné.
Z historických děl měla největší ohlas Kronika česká, jejímž autorem byl katolický kněz Václav Hájek z Libočan /+ 1553/. Kladem kroniky je autorovo úsilí vyprávět poutavě, zájem o lidové pověsti a vlastenectví. V 2.pol. 16.století vzniklo i jedno z nejreprezentativnějších děl starší české cestopisné literatury, Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny. Autorem byl Oldřich Prefát z Vlkanova /+ 1565/, muž velkého vzdělání, zejména přírodovědného.
Spolu a rychlým rozvojem literatury vzrůstaly i nároky na jazykovou kulturu, které daly podnět ke vzniku prvních pokusů o souborné mluvnice. Tyto pokusy mohly především těžit ze zkušeností a překládáním Nového zákona do češtiny. V tomto směru se projevil zejména Jan Blahoslav /1523-1571/, biskup a archivář jednoty bratrské a vůdčí postava naší literární kultury v 16.století.
Ve své Gramatice české /1571/ soustředil Blahoslav pozornost hlavně k slovníku, frazeologii a skladbě. Rozvádí zde Všehrdův odkaz. V Blahoslavově gramatice je také stručná úvaha o slovanských jazycích. Ke Gramatice připojil sbírku přísloví, jejím autorem byl Matěj Červenka. Teoretická pojednání o jazyku vycházela u Blahoslava z jeho překladu Nového zákona. Výsledkem byla tzv. Kralická bible /vytištěná v Kralicích na Moravě v letech 1579-1594, nazývala se „Šestidílka“/, která uzákonila jazykovou normu. Na Slovensku byl její jazyk spisovným jazykem evangelíků ještě v polovině 19.století.
Blahoslav zapisoval i_pramenný materiál k dějinám jednoty bratrské. Uspořádal osm svazků sbírky Akta jednoty bratrské /Acta unitatis Fratrum/. Prakticky i teoreticky vystoupil též v oblastí básnické i hudební. Pořídil vydání velkého souboru bratrských písní v kancionálu Písně duchovní evanjelistské /1561/, nazývaný též Kancionál šamotulský. Tímto souborem Blahoslav vlastně kanonizoval na dlouhá léta bratrskou píseň. V souvislosti se svým zájmem o duchovní píseň vydal i teoretický spis o hudbě věnovaný zpěvákům, nazvaný Musica /1558-1569/.
Blahoslav probojovával požadavek, aby si členové jednoty osvojovali co nejvyšší vzdělání. Literárním výrazem toho je proslulá Blahoslavova Filipika proti misomusům / proti nepřátelům vyššího vzdělání/. Tím Blahoslav obrátil zřetel k hodnotám pozemského života. Význam Blahoslavovy osobnosti si uvědomovali již jeho současníci. Svou mnohostranností i šíří zájmů, důkladností i kritičností se stal Blahoslav předchůdcem Komenského.
Zábavná literatura stála v pozadí literárního života doby. Nejcennějším dílem zábavné prózy pro ušlechtilost povahy svého hrdiny je cyklus Historie o bratru Janovi Palečkovi, šaškovi krále Jiřího. Literární ztvárnění 12 rozprávek je cenným dokladem prolínání lidové tradice a umělé slovesnosti. V hrdinovi je zosobněn činorodý bratrský humanismus a učení o rovnosti všech lidí. Existovala i světská milostná píseň. Humanismus se ozval také v dramatické tvorbě, a to oživováním antických her. Rozvíjelo se také jezuitské drama. Největší význam měly ovšem hry, v nichž se uplatnila čeština. První českou biblickou hrou byla Konáčova Judith.