Na tomto webu jsou pro využití reklamy používány soubory cookie. Procházením tohoto webu s tím souhlasíte.
Souhlasím
Další informace
Úvodní stránka

Božena Němcová /1820-1862/

    Dívčím jménem Barbora Panklová. Narodila se ve Vídni v poloněmecké rodině; otec byl Němec a matka Češka. Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kde její rodiče byli sloužícími na panství kněžny Kateřiny Zaháňské. 0 výchovu malé Barunky a jejích sourozenců se starala především babička Magdaléna Novotná, prostá venkovská, žena s bohatými životními zkušenostmi, moudrá a shovívavá. Školní vzdělání Němcové bylo nepatrné, více získala v rodině panského úředníka v blízkých Chvalkovicích, odkud se vrátila téměř dospělá, nadšená, romantickou četbou. V 17 letech se podle matčiny vůle provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Tím jí brzy nastal život plný starostí, trampot a neštěstí. Němec byl člověk rázný, vlastenecky založený, ale pro svou a patnáct let mladší ženu nadmíru drsný. Němcová ho příliš myšlenkově převyšovala. Pro spory s nadřízenými byl Němec překládán z místa na místo a Němcová ho musela následovat. V roce 1842 se konečně dostala do Prahy, kde svým krásným zjevem a přirozenou inteligencí upoutala pozornost české kulturní vlastenecké společnosti.

    Kromě Prahy, kde vlastně začala literárně tvořit, měl pro Němcovou velký význam pobyt na Chodsku v letech 1845-1848. Němcová zde chodila do chodských vesnic, sbírala pohádky a báchorky a vesničany národně uvědomovala. Na Chodsku také prožila první polovinu revolučního roku 1848. Poznala, že v tehdejší převratné době nejde jen o otázku politickou a národní, ale i sociální, jak o tom svědčí její článek Selská politika, otištěný v Sabinově České včele.

    Také po roce 1848 se Němcové s rodinou stěhovala z místa na místo. Když však roku 1850 byl Němec přeložen do Uher, odmítla ho následovat a zůstala s dospívajícími dětmi v Praze. Tak započal druhý pobyt Němcové v Praze, do něhož spadají léta jejího největšího vzepětí, ale i léta nejkrutější bídy, kdy byla často nucena prosit velmi ponižujícím způsobem o podporu.

    Literární činnost zahájila Němcová roku 1843 několika romantickými vlasteneckými básněmi. V národopisných pozorováních pokračovala i nadále a v letech 1845-1847 vydala několik svazečků Národních báchorek a pověstí. Němcová si však lidové vyprávění upravovala stylisticky i věcně. Teprve, když poznala slovenské pohádky, sestavila z nich sbírku Slovenské pohádky a pověsti, v nichž se více přidržovala původního lidového podání.

    Od národopisných studií se Němcová postupně dostává k vlastní původní próze. Na přechodu k beletrii jsou již dvoje Obrazy z okolí domažlického. Z chodského prostředí jsou pak i první její povídky Dlouhá noc, Domácí nemoc aj. Na tyto první prozaické práce navazovala Němcová až po roce 1853 povídkami z prostředí chodského a ratibořického, jako např. Karla, Divá Bára aj. Tyto práce jsou počátkem jejího vrcholného období, představovaného především Babičkou /1855/.

    Rozsáhlou povídku Babička napsala Němcové v době, kdy ji podle vlastních slov "mrzelo na světě žít", kdy na ni těžce doléhala rodinné i společenské situace a kdy jí zemřel nejstarší syn Hynek. Kompozice celé skladby je přesně promyšlená. Dějiště Babičky je velmi úzké, omezené na ratibořické údolí. Ústřední postavou až do konce života a do konce příběhu je babička. Před ní ustupují všechny postavy do pozadí, ať už, byly v jakémkoli poměru k autorce a ai zaujímaly jakékoli společenské postavení. Babička svým vztahem k ostatním lidem, k práci i přírodě je přímo zosobněním moudrosti prostého českého lidu. Hledá a nalézá štěstí v tom, že pomáhá jiným, a z celé její postavy, z veškerého jednání vyzařuje jas a životní optimismus.

    Babičkou začíná umělecky nejplodnější období Němcové. 0 rok později vychází několik jejích obsáhlejších prací, zejména rozměrné povídky Pohorské vesnice a V zámku a podzámčí. V Pohorské vesnici je užito zkušeností z Ratibořic a Domažlic i ze SLovenska. Vyhraněnou sociální tendenci má povídka V zámku a podzámčí, v níž proti sobě staví svět zbohatlíků a svět dělníků a podruhů.

    Povídka Chyže pod horami, které je také z tohoto období, je vedle slovenských pohádek a národopisných studií dalším příspěvkem Němcové k vzájemnému poznání a pochopení Čechů a Slováků.

    Hlavní myšlenkou celého díla Němcové je víra v člověka, v lidstvo, a tato víra spojuje všechnu její tvorbu od pohádek až po Babičku. Němcová si přes všechna strádání a životní zklamání svou víru uchovala. Její díla vyjadřuji přesvědčení, že člověk je v zásadě dobrý a že dobro a spravedlnost nakonec vždy zvítězí.

TOPlist

© 2005-2016 admin

Info

Určeno pouze pro osobní a studijní použití. Jiná publikace je bez předchozího písemného souhlasu zakázána.