Josef Hora /1891-1945/

Český básník, literární kritik, překladatel a žurnalista. Vedle Wolkera patřil k hlavním tvůrcům i teoretikům proletářské poezie. Vystudoval práva v Praze. Později se stal redaktorem Práva lidu, Rudého práva a Českého slova. Ovlivněn pokrokovou politickou literaturou, zkušenostmi z válečných let a ideály VŘSR přijal a rozpracoval program sociálního umění /Kultura a třídní vědomí, Literatura a politika/. Ve verších tlumočil své sociální přesvědčení /Pracující den, Srdce a vřava světa/.

Ve sbírce Pracující den označuje za původce všeho zla velkoměsto a vyslovuje naději na lepší život. Podobně ve sbírce Srdce a vřava světa zlořečí velkoměstu za zárodky všeho zla a vyjadřuje touhu po úniku. V poslední sbírce proletářské poezie Bouřlivé jaro vyslovuje víru v revoluci. Dozníváním proletářské poezie je sbírka Itálie.

Pozdější Horova básnická tvorba: Struny ve větru, Tvůj hlas, Máchovské variace. Výrazný politický akcent mají Horovy prózy /Socialistická naděje, Hladový rok, Dech na skle/. Přeložil poezii A.S. Puškina a M.J. Lermontova.