Marie Majerová /1882-1967/
Její světový názor se formuje v proletářském prostředí. Účastní se hnutí dělnické mládeže, později působí jako sociálně: demokratická novinářka a vzdělává se tzv. školou života. Pobývala ve Vídni a v Paříži. Později se stává redaktorkou Rudého práva a rediguje Časopisy pro ženy. V roce 1921 vstupuje do KSSČ. Podílí se na založení Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem. V roce 1929 odchází z KSČ, ale zůstává ve spojení s dělnickým hnutím.
V letech krize: /1929-32/ veřejnými projevy bojuje proti fašismu. Soustavné spisovatelské činnosti se věnuje ve 30.letech. V roce 1947 jí byl udělen titul národní umělkyně. V povídkách a románech přechází od kritického realismu k socialistickému
| Dílo | - | Povídky z pekla /1907/ |
|---|---|---|
| - | Panenství /1907/ | |
| - | Náměstí republiky, /1914/ | |
| - | Nejkrásnější svět /1923/ | |
| - | Přehrada /1932/ |
V roce 1935 vzniklo nejznámější dílo Majerové - Siréna, tzv. socialistická kronika, zobrazující vývoj průmyslového Kladenska a zároveň podávající obraz rodiny Hudců. Na Sirénu navazuje novela Havířská balada /1938/.