Literatura v době husitské revoluce
Po Husově smrti se znovu uplatňuje časová píseň. která vyslovuje ostrý nesouhlas s výsledky koncilu v Kostnici. Následovaly boje, Husových následovníků /Jeroným Pražský, Jakoubek ze Stříbra/ v traktátech a disputacích. Velká část časových písní je zapsána v tzv. Jistebnickém kancionále.
Symbolem husitské revoluce se stala skladba Ktož jsú boží bojovníci. Její obdobou byla píseň pražanů Povstaň, povstaň, veliké město Pražské, která vyzývala do boje proti nenáviděnému císaři Zikmundovi. Vedle bojových písní vznikaly i skladby o Husova upálení /např. Zpráva a M. J. Husovi v Kostnici od Petra z Mladoňovic/, o kramářském prodeji odpustků a četné duchovní písně. Z autorů je znám jménem jediný, Jan Čapek. Jeho skladba Nuž, křesťané viery pravé vykládá Desatero, píseň Ve jméno boží počneme obsahuje nárys táborského programu a útočí proti uctívání svatých.
Také mluvní skladby vyniklé na počátku bojů odrážejí současnou situaci očima husitů. Jsou to zejména tři veršované skladby dochován v tzv. Budyšínském rukopise : Žaloba Koruny české, Porok Koruny české a Hádání Prahy s Kutnou Horou. První dvě zobrazují situaci roku 1420. Hádání Prahy s Kutnou Horou obhajuje oblíbenou formou alegorického sporu husitský program. Praha je zosobněním husitských ideálu a diskutuje před Kristem s Kutnou Horou představující stranu římskou. Spor končí vítězstvím Prahy.
Tendence dát literaturu do služeb aktuálním událostem se výrazně odrazila i v kronikářství, které přestává pouze registrovat fakta a usiluje také hodnotit je, podobně jako je tomu v publicistice. Ukazuje to např. rozsáhlá latinská skladba Carmen insigris Coronae Bohemiae /Píseň o vítězství u Domažlic/ z pera Vavřince z Březové. Oslavuje vítězství husitských vojsk nad křižáky. Byla psána latinsky z propagačních důvodů.
Dokladem husitského válečnictví je Vojenský řád z roku 1423 vypracovaný Janem Žižkou, pozoruhodný demokratičnosti svah o pojatí. Žižka je také autorem několika listů, které se staly politickými manifesty. Husitské hnutí neoslabilo ani vědeckou práci na universitě, kde zaznamenaly rozvoj vedle teologie i přírodní vědy. Na evropské úrovni byl Husův přítel a krajan, lékař Křišťan z Prachatic.
Vznikaly ovšem i práce zaměřené protihusitsky, např. Viklefská mše, nebo katolický protějšek Hádání Prahy s Kutnou Horou pod názvem Václav, Havel a Tábor. Protihusitská zaměření měly také historické skladby Počátkové husitství, O sektě táborské a O naháčích.