Julius Fučík /1903-1943/

Proslul zejména jako autor Reportáže psané na oprátce. Méně je již známo, že studoval na pražské filozofické fakultě literární vědu u vynikajícího literárního vědce F.X. Šaldy. Již od studií byl představitelem literární levice; V roce 1928 předal F.X. Šalda Fučíkovi časopis Tvorba, kulturně politický týdeník. Tento časopis řídil s přestávkami až do roku 1938. V roce 1929 vstoupil Fučík do redakce Rudého práva. Za svou politickou činnost byl vězněn a v roce 1943 popraven.

Jako literární kritik působil Fučík od počátku 20.let. Vždy byl marxisticky orientován. Byl stoupencem Wolkerova programu proletářské poezie. Tento postoj projevil s představiteli Devětsilu. Později se stal jeho stoupencem a členem. Ve svých statích dokazoval, že avantgardní díla Vančury, Nezvala, Seiferta, Biebla a Konráda mají revoluční povahu, i když nepatří do proletářské literatury. V divadelní kritice 20.let vystupoval proti oficiálnímu divadlu Hilberta a Zavřela. Vycházel ze zásad sovětské divadelní avantgardy, kterou u nás představoval Honzl a Burian. V 30.letech soustředil pozornost na otázky našeho kulturního dědictví. Psal o Němcové.

Fučíkovo dílo je velmi poznamenáno socialistickými ideály. Celá pravda o J. Fučíkovi není dodnes známa.

Statě: Božena Němcová bojující, O Sabinově zradě, Chůva.